Téma podmíněného propuštění v Česku nabývá znepokojivých rozměrů – obzvlášť pokud jde o „významné“ nebo movité odsouzené. Dva aktuální případy – Tomáše Jiříkovského a Ladislava Kirschnera – ukazují, že systém podmíněného propuštění může selhávat jak na úrovni procesní, tak materiální.
Jiříkovský: Propuštění bez spisu? Bezprecedentní selhání justice
V případě Tomáše Jiříkovského, odsouzeného za zpronevěru rekordního objemu bitcoinů, vyplývá z oficiální databáze Ministerstva spravedlnosti Infosoud, že neexistuje žádný záznam o tom, že by trestní spis Jiříkovského byl vůbec předložen soudu rozhodujícímu o jeho podmíněném propuštění. To je zásadní procesní pochybení – soud totiž nemůže rozhodovat o podmíněném propuštění bez znalosti obsahu spisu, který obsahuje nejen základní údaje o výkonu trestu, ale i zprávy z věznice, vyjádření orgánů činných v trestním řízení a údaje o náhradě škody.
Pokud soud skutečně rozhodoval bez spisu, zpochybňuje to nejen zákonnost samotného rozhodnutí, ale i důvěru veřejnosti v elementární férovost justičního systému. Takový postup by měl být neprodleně prověřen příslušnými orgány, neboť může představovat nejen kárné, ale i trestní pochybení.
Kirschner: Propuštění bez splnění podmínky? Zjevné porušení zákona
Snad ještě závažněji působí případ Ladislava Kirschnera, odsouzeného na sedm let za zvlášť závažný zločin podvodu, (škoda cca 80.000.000 Kč) který byl na popud Spolku Šalamoun po zásahu Policie ČR dodán do výkonu trestu 12. února 2021. Kirschner nebyl ve výkonu trestu ani 38 měsíců (tedy pouze 44 % ze 7 let), když byl Okresním soudem v České Lípě dne 22. března 2024 podmíněně propuštěn. Přitom zákon (§ 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku) stanoví jasně, že osoby odsouzené za zvlášť závažný zločin mohou žádat o podmíněné propuštění až po polovině trestu, tedy v tomto případě po 42 měsících.
Navíc Kirschner nenastoupil do výkonu trestu dobrovolně, škodu přes 80 milionů korun nijak neuhradil, a přesto mu soud bez jakéhokoliv odůvodnění, pouze s konstatováním vzdání se práva na stížnost, vyhověl. Tento postup je v přímém rozporu s dikcí zákona i judikaturou Ústavního soudu.
Podmíněné propuštění: Výsada vyvolených?
Oba případy – Jiříkovského i Kirschnera – ukazují, že systém podmíněného propuštění v Česku může být u movitých nebo veřejně známých odsouzených ohýbán do neuvěřitelných rozměrů. Rozhodování bez spisu či zcela v rozporu s textem zákona je signálem nejen pro odbornou veřejnost, ale i pro občany, že právo v těchto případech neplatí pro všechny stejně.
Podmíněné propuštění má být institutem motivujícím k polepšení a resocializaci. Jak ale ukazují poslední případy, v praxi českých soudů může dojít k jeho zneužívání ve prospěch těch, kdo mají vliv, kontakty či peníze. Takový stav je neudržitelný a vyžaduje systémovou kontrolu i nápravu.
Vítejte v právním státě.
