Zamítnutí obnovy řízení neslyšícího obžalovaného zpochybňuje důvěru v českou justici.
Dne 5. března 2025 rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení ve věci Martina Van Fabiána, neslyšícího muže, který byl v roce 2019 odsouzen na 15,5 roku vězení. Podle soudu návrh nepřinesl nové skutečnosti nebo důkazy, které by mohly vést k jinému rozhodnutí o vině. Spolek Šalamoun považuje toto rozhodnutí za formalismus postavený nad spravedlnost a ohrožující základní práva obžalovaného.
Právní pochybení? Nejen jedno – ale systémové
Odsouzený je osobou s těžkým sluchovým postižením. V průběhu celého trestního řízení byl odkázán pouze na odezírání, které však odborníci i nově předložený znalecký posudek hodnotí jako zcela nedostatečné v prostředí soudní síně. Zcela chyběl simultánní přepis nebo jiný přístupný komunikační kanál.
Tvrzení, že „nerozuměl“, bylo v řízení o obnovu podloženo:
- znaleckým posudkem prof. MUDr. Pavla Komínka,
- výpovědí samotného odsouzeného s novými konkrétními tvrzeními,
- zvukovými záznamy, které neodpovídají protokolům (chybějící reakce na dotazy),
- stanoviskem Svazu neslyšících a nedoslýchavých.
Soud však všechny tyto skutečnosti zhodnotil jako nedostatečné pro obnovu, přestože dle § 278 trestního řádu stačí, aby nové důkazy mohly vést k jinému rozhodnutí – což je v tomto případě očividné.
Selhání spravedlivého procesu
Stížnost proti zamítavému usnesení správně připomíná, že v trestním řízení došlo ke zcela zásadnímu porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech.
Obžalovaný:
- nerozuměl řízení a neměl možnost se jej efektivně účastnit,
- byl obhajován advokátem, který selhal v základní procesní roli,
- nebyl informován o možnosti jiných forem tlumočení,
- byl instruován „vše odkývat“, aniž by chápal probírané důkazy.
To není nedorozumění. To je zcela vyloučení z procesu, který měl rozhodnout o životě člověka.
Právo na obhajobu nesmí být fikce
Evropský soud pro lidská práva ve svých rozsudcích (např. Balšán v. ČR, Cuscani v. UK) jasně konstatoval, že řízení, jehož se obžalovaný fakticky nemůže účastnit, není spravedlivé, a je nutné jej obnovit. Stejný závěr lze dovodit i z judikatury Ústavního soudu (např. sp. zn. II. ÚS 482/21).
Případ Martina Van Fabiána tak není jen otázkou jedné procesní chyby. Jde o celkové selhání systému, který včas nezajistil přístupnou komunikaci, neochránil obžalovaného, a dnes se odmítá k těmto pochybením postavit čelem.
Spravedlnost nemůže být jen pro ty, kteří slyší. Jinak není spravedlností vůbec.
Vítejte v právním státě.
Stanovisko k dodržení práva na spravedlivý proces v případě odsouzeného Martina Van Fabiána
Případ Martina Van Fabiána je ostudou české justice – Krajský soud ignoruje základní práva neslyšících
Případ Martina van Fabiána