Jak česká justice zničila život nevinnému muži a teď mu nabízí 8 korun za den
Když pachová stopa zavání justičním omylem
Martin Ž. strávil 13 let na útěku před nespravedlivým trestním stíháním. Další dva roky pak bojoval o obnovu řízení, aby dokázal, že zločin, za který byl odsouzen, nespáchal. Klíčovým důkazem byla pachová stopa, která byla ve skutečnosti natolik nespolehlivá, že již dávno měla být z trestního řízení vyloučena. Oslovil nás poté, co zhlédl dokument Zuzany Piussi „Pachová stopa“, který odhalil skandální problémy této metody v české justici.
Jenomže pachová stopa nebyla jediným důkazem, který selhal. Stěžejní roli v jeho odsouzení sehrál znalecký posudek Kriminalistického ústavu Praha z 11. března 2009, který měl Martina Ž. identifikovat jako pachatele. Jak se ale ukázalo, tento posudek byl katastrofálně chybný a české úřady si to nechtěly přiznat ani poté, co se v zahraničí podařilo získat hned několik odborných posudků, které ho rozcupovaly na kusy.
Když se stát mýlí, ale nepřizná to
Protože české soudy nebyly ochotné přijmout chybu, musel Martin Ž. sám zaplatit a obstarat si důkazy, které stát odmítal získat. V roce 2020 si nechal vypracovat hned několik zahraničních znaleckých posudků:
- 19. 4. 2020 – Znalecký posudek z Mnichova (George A. Rauscher), který jasně ukázal, že není osobou zachycenou na záznamech z místa činu.
- 8. 8. 2020 – Posudek z Rakouska (Axel Manthei) ohledně identifikace zbraně, která se mu přičítala. Výsledek? Neodpovídala popisu pachatele.
- 12. 9. 2020 – Další posudek z Mnichova (George A. Rauscher), který srovnával výšku pachatele a znovu potvrdil, že Martin Ž. pachatelem být nemohl.
- 13. 7. 2022 – Posudek německého experta Franka Ramsthalera, který došel ke stejnému závěru jako Rauscher – pachatelem není.
- 22. 9. 2022 – Posudek profesora Friedricha W. Rösinga, který je zakladatelem metody portrétní identifikace a jehož závěry jednoznačně vyloučily Martina Ž. jako pachatele.
A jak na to reagovala česká justice? Kriminalistický ústav Praha všechny tyto zahraniční posudky shodil ze stolu s absurdním zdůvodněním, že jejich vlastní metody jsou lepší – přestože už v roce 2022 používali software starý minimálně 10 let. Lhali, jak když tiskne, a odmítali uznat chybu.
Osvobození, ale bez spravedlnosti
Nakonec se přece jen podařilo obnovu řízení prosadit. V červnu 2023 byl Martin Ž. zproštěn obžaloby z přepadení banky, za které byl odsouzen na základě vadných důkazů. Soudkyně si nevyžádala svědecké výpovědi zahraničních znalců, a rozsudek neobsahuje žádné písemné odůvodnění.
A pak přišla ta největší facka od státu – za 13 let na útěku a roky života strávené ve strachu a nejistotě mu české úřady nabídly „odškodnění“ ve výši 45 000 Kč. To je v přepočtu asi 8 korun za den.
Ano, čtete správně. Třináct let života, zničené zdraví, obrovské finanční výdaje a psychické utrpení – a stát si to cení na cenu jednoho rohlíku denně.
Česká justice se bojí vlastních kostlivců
Tento případ je dalším z mnoha, kdy selhání české justice zničilo nevinnému člověku život. A místo aby se systém poučil, dál se brání přiznat chybu. Pachové stopy, zastaralé znalecké metody, neschopnost přijmout moderní vědecké poznatky – to všechno jsou problémy, které se v českém soudnictví hromadí jako kostlivci ve skříni.
Martin Ž. je sice konečně svobodný, ale za obrovskou cenu. A jak sám říká:
„Většina lidí si neumí představit, co to obnáší. A teď se mě systém snaží odbýt směšnou částkou a tváří se, že se nic nestalo. Welcome to the Czech Republic!“
Vítejte v právním státě.
Pachová stopa z pohledu slovenské televize