Právní neznalost mezi laickou veřejností je bohužel běžným jevem. Co však zaráží a mělo by být alarmující, je neznalost nebo ignorace platného práva mezi těmi, kdo mají právo vykládat a aplikovat – tedy soudci.
Nedávná zkušenost s nejmenovaným soudem v civilním řízení na ochranu osobnosti je toho smutným příkladem. Samosoudkyně ještě před vstupem do jednací síně (!) oznámila, že bude kontrolovat, kdo z veřejnosti vstupuje, aby zajistila, že se mezi přítomnými nenachází případní svědci. Ti by podle ní měli být z jednání vyloučeni do doby, než budou vyslechnuti.
Tento přístup by byl možná pochopitelný – kdyby ovšem odpovídal platnému právu. Jenže on neodpovídá.
Právní stav versus realita v soudních síních
Je téměř neuvěřitelné, že ačkoliv povinnost vykazovat svědky před výslechem byla z občanského soudního řádu (o.s.ř.) odstraněna již k 1. lednu 2001, soudci tento přežitek nadále uplatňují. Z § 117 odst. 1 o.s.ř. bylo vypuštěno ustanovení, které dříve předsedovi senátu nebo samosoudci ukládalo povinnost vykázat svědky z jednací síně do doby jejich výslechu.
Nejvyšší soud na tuto změnu důrazně upozornil již v roce 2005 v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1392/2004, kde konstatoval, že přítomnost svědka v jednací síni před jeho výslechem zpravidla nijak negativně neovlivní jeho výpověď. Naopak – může být dokonce prospěšná, protože svědek může reagovat na průběh jednání a jeho výpověď může být snáze hodnocena z hlediska věrohodnosti.
A přesto, více než dvacet let po této změně soudci v drtivé většině nadále vykazují svědky z jednací síně, a dokonce se veřejnosti podezřívavě vyptávají, zda náhodou nebude někdo navrhován jako svědek.
Proč se to stále děje?
Nabízí se několik možných vysvětlení:
- Setrvačnost a nezájem o změny – mnoho soudců bylo vyškoleno v době, kdy tento postup byl povinný, a dál si neověřují, zda se právní úprava změnila.
- Nedostatečné vzdělávání – starší soudci, kteří vedou školení pro mladší kolegy, jim stále předávají zastaralé informace.
- Absence zpětné vazby a kontroly – pokud si na tento nezákonný postup nikdo nestěžuje nebo se proti němu nebrání, soudci nemají důvod cokoliv měnit.
Důsledky pro spravedlnost
Taková ignorace platného práva má vážné důsledky. Zbytečné vylučování svědků nejenže prodlužuje řízení, ale může i negativně ovlivnit kvalitu dokazování. Jestliže právo umožňuje svědkům být přítomni jednání, není důvod, aby soudci rozhodovali jinak – tedy pokud nechtějí podkopávat důvěru v justici.
V demokratickém právním státě by mělo být samozřejmé, že soudci aplikují platné právo a neřídí se vlastními (nebo zastaralými) představami o tom, jak by justice měla fungovat. Jinak se nelze ubránit dojmu, že spíše než spravedlnosti slouží jen zvykům minulosti.
A to by člověk opravdu brečel…
Jsem v naději, že si soudkyně Mgr. Marcela Zbořilová novelu § 117 odst. 1 o.s.ř. po 24 letech konečně přečte.
Vítejte v právním státě.