Případ vraždy ve Slopném na Zlínsku, při níž byl v roce 2011 brutálně zavražděn senior Miroslav Sedlář, zůstává i po více než deseti letech předmětem právních i veřejných diskuzí. Dva odsouzení, Maroš Straňák a David Šimon, si odpykávají tresty převyšující 20 let, ale stále trvají na své nevině. Jejich snaha o obnovu řízení byla opakovaně zamítnuta, naposledy v listopadu 2024 Vrchním soudem v Olomouci.
Nové důkazy a pochybnosti o procesu
V rámci žádosti o obnovu řízení obhajoba předložila nové skutečnosti, které měly zpochybnit klíčové důkazy vedoucí k odsouzení obou mužů. Mezi hlavní argumenty patřila zejména nevěrohodnost korunního svědka Ludvíka Mencla, který původně tvrdil, že se mu Straňák přiznal k vraždě ve vězení. Později však v rozhovoru pro Seznam Zprávy prohlásil, že si toto svědectví vymyslel výměnou za příslib dřívějšího propuštění. Před soudem však otočil a tvrdil, že si „dělal z novinářek legraci“.
Dalším bodem obhajoby bylo zpochybnění pachových stop, které patřily mezi klíčové důkazy při odsouzení obou mužů. Metoda pachové identifikace je dlouhodobě kritizována jako nespolehlivá a v některých případech vedla k justičním omylům. Obhajoba se také opírala o analýzu telefonních záznamů, která naznačovala, že komunikace mezi odsouzenými začala až po vraždě, což by mohlo vyvrátit předpoklad, že čin spáchali společně.
Verdikt soudu: Obnova řízení nepřipadá v úvahu
Vrchní soud v Olomouci se však s argumenty obhajoby neztotožnil a rozhodl, že nové důkazy nejsou dostatečné pro změnu verdiktu. Ve svém rozhodnutí konstatoval, že svědectví Ludvíka Mencla bylo důvěryhodné a jeho změněná výpověď před novináři nemá dostatečnou váhu k přehodnocení rozsudku. Soud se rovněž neztotožnil s tvrzením, že svědek Mencl získal za svou výpověď výhody v podobě dřívějšího propuštění.
Pokud jde o pachové stopy, soud argumentoval tím, že otázka jejich věrohodnosti byla již dříve předmětem přezkumu v různých fázích soudního řízení a nové skutečnosti v této oblasti nebyly dostatečně průlomové.
Vrchní soud v Olomouci zamítl stížnosti odsouzených Davida Šimona a Maroše Straňáka proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, kterým byla zamítnuta jejich žádost o obnovu řízení.
Klíčové body rozhodnutí:
- Argumentace obhajoby:
- Odsouzený Šimon tvrdil, že soud prvního stupně nezhodnotil nově předložené důkazy a že mediální zájem svědčí o silných pochybnostech ohledně jeho viny.
- Novou skutečností měly být analýzy telefonní komunikace, které měly dokazovat, že komunikace mezi odsouzenými začala až po vraždě.
- Byla zpochybněna metoda pachové identifikace a její vědecká validita.
- Svědectví klíčových svědků, zejména Milana a Ludvíka Rakašových, bylo obhajobou označeno za nevěrohodné, přičemž bylo tvrzeno, že Milan Rakaš získal výhody výměnou za křivou výpověď.
- Hodnocení Vrchního soudu:
- Soud dospěl k závěru, že se nejedná o nové skutečnosti nebo důkazy ve smyslu zákona, které by mohly vést ke změně rozsudku.
- Argumenty obhajoby byly podle soudu již dříve vzneseny a vyhodnoceny v předchozích řízeních.
- Výpovědi svědků byly považovány za konzistentní a nebyl shledán důvod je zpochybňovat na základě nahrávek rozhovorů s reportéry.
- Záznamy telefonních hovorů nebyly považovány za důkaz nového charakteru, protože byly součástí původního dokazování.
- Metoda pachové identifikace byla již dříve přezkoumána soudy a její relevance v tomto konkrétním případě byla potvrzena.
- Závěr:
- Vrchní soud konstatoval, že soud prvního stupně postupoval správně a důkladně zhodnotil všechny předložené důkazy.
- Proto bylo rozhodnuto o zamítnutí stížností a obnovení řízení nebylo povoleno.