Dne 17. 11. 2023, symbolicky v 17 hodin, začal před Úřadem vlády ČR držet hladovku ředitel knihovny Libri prohibity a signatář Charty 77 Jiří Gruntorád, a to za odstoupení ministra Mariána Jurečky. Dne 18. 11. 2023 se k němu připojil dalších signatář Charty 77 a zakládající člen Spolku Šalamoun, John Bok.
Oba ctihodní staříci sice nedosáhli odstoupení ministra Jurečky, ale vláda České republiky ustoupila a na svém sobotním dálkovém zasedání dne 25. 11. 2023 a následném hlasováním rozhodla, že ruší usnesení, kterým si přihlásila k odkazu Charty 77. Tím byla splněna podmínka hladovějících disidentů, kteří po doručení usnesení vlády ČR dne 26. 11. 2023 hladovku před Úřadem vlády ČR ukončili.
V posledním adventním týdnu, pravděpodobně jako vánoční dárek, obdrželi oba ctihodní staříci příkaz Úřadu městské části Prahy 1, odboru dopravy, že se
„uznávají vinnými, že úmyslně a s vědomím, že poruší ustanovení § 25 odst. 1) zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, tak, že ode dne 19.11.2023 do 21.11.2023 bez souhlasu silničního správního úřadu v Městské části Praha 1, na komunikaci-chodníku p.č. 1024 k.ú. Malá Strana před objektem Úřadu vlády České republiky v Praze 1, nábřeží Eduarda Beneše 128/4, společně s Jiřím Gruntorádem, postavili stanový přístřešek jako ochranu před nepřízní počasí. Velikost neoprávněného záboru 4 m2.“
V případě Jiřího Gruntoráda a Johna Boka se jedná o zcela nepravdivý výrok, protože ani jeden z nich nic nepostavil. Je objektivní pravdou, že stan přinesl nejmenovaný bývalý člen vlády ČR, ale faktické postavení provedli osoby zcela jiné než obvinění.
Dle našeho názoru tvrzeným jednáním Jiřího Gruntoráda a Johna Boka („nezákonným postavením stanu“), kterého se navíc nedopustili oni, ale někdo úplně jiný…, totiž nebyl nijak ohrožen zájem společnosti, přesněji řečeno nejedná se o „společensky škodlivý“ protiprávní čin (podle § 5 zákona č. 250/2016 Sb.) a proto nedošlo k naplnění materiální stránky přestupku. Správní orgán totiž zvolil ryze mechanický a arbitrární postup, aniž by jakkoliv zvážil míru škodlivosti jednání a jeho následků, blížící se limitně nule. Pánové John Bok a Jiří Gruntorád totiž před Úřadem vlády ČR vykonávali ústavně zaručené právo na svobodu projevu a svobodu shromažďovací.
Správní orgán ve svém příkazu konstatuje, že „Z místa byla pořízena fotodokumentace v počtu -8- foto na sedmi listech a jsou součástí spisového materiálu. Z pořízených úředních záznamů je zřejmé, že oba protestující na místě spolupracovali s bezpečnostními složkami v místě.“ Je nutno konstatovat, že pořízené fotografie skutečně dokumentují přístřešky před nepřízní počasí, ale zcela chybí dokumentace obsažená ve výroku, že „postavili.“ Takový důkaz spisový materiál této věci vůbec neobsahuje.
Za bezmála 30 let činnosti Spolku Šalamoun, kterého je John Bok ctihodným předsedou, jsme svědky, že i soudy v trestních věcech běžně, tak jako v tomto případě správní orgán, argumentují „důkazem“, který se ve spisu dané věci, vůbec nenachází.
Vrcholem absurdity je i trest, kdy správní orgán konstatuje: „Jelikož není pochybnosti o tom, že se John BOK dopustil přestupku, ale vzhledem ke způsobu spáchání a zejména s jeho vstřícným přístupem a poklidným průběhem, se rozhodl správní orgán bez dalšího řízení vydat tento příkaz o napomenutí a to v souladu s ust. § 150 odst. 1, zák. č. 500/2004 Sb. správní řád.“
Vítejte v právním státě
Václav Peričevič
předseda výboru Spolku Šalamoun
Naše stanovisko:
Tvrzeným jednáním Johna Boka („nezákonným postavením stanu“), kterého se navíc nedopustil on, ale někdo úplně jiný…, totiž nebyl nijak ohrožen zájem společnosti, přesněji řečeno nejedná se o „společensky škodlivý“ protiprávní čin (podle § 5 zákona č. 250/2016 Sb.) a proto nedošlo k naplnění materiální stránky přestupku. Správní orgán totiž zvolil ryze mechanický a arbitrární postup, aniž by jakkoliv zvážil míru škodlivosti jednání a jeho následků, blížící se limitně nule.
Pánové John Bok a Jiří Gruntorád totiž před Úřadem vlády ČR vykonávali ústavně zaručené právo na svobodu projevu a svobodu shromažďovací (!!!) a „nezákonný stan“ je měl toliko (při výkonu tohoto práva) ochránit před nepřízní mrazivého počasí.
(Navíc „nezákonný stan“ nepostavili oni, pouze v něm střídavě přebývali…)
K této otázce lze odkázat například na závěry vyplývající rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 104/2008–45 ze dne 14.12.2009; tehdy se jednalo o § 2 odst. 1 a § 76 odst. 1 písm. b) dříve platného zákona č. 200/1990 Sb., ale jeho závěry jsou zcela platné i za nynější právní úpravy (shora):
„(…) Lze tedy obecně vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Z tohoto závěru však nelze dovodit, že by k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku došlo vždy, když je naplněn formální znak přestupku zaviněným jednáním fyzické osoby. Pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek. (…)
(…) Správní orgány jsou povinny zkoumat vždy, když rozhodují, zda určité jednání je přestupkem či nikoliv, také otázku, jestli došlo k naplnění obou znaků přestupku, tj. znaku formálního i znaku materiálního (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2005, č.j. 7 As 18/2004–48, dostupný na http://www.nssoud.cz). Okolnostmi, jež snižují nebezpečnost jednání pro chráněný zájem společnosti pod míru, která je typická pro běžně se vyskytující případy přestupků, mohou být zejména, avšak nikoliv výlučně, význam právem chráněného zájmu, který byl přestupkovým jednáním dotčen, způsob jeho provedení a jeho následky, okolnosti, za kterých byl přestupek spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění a jeho pohnutka. Okolnosti, jež vylučují porušení nebo ohrožení zájmu společnosti, musí být ovšem posuzovány vždy v každém konkrétním případě a nelze, jak to naznačuje stěžovatel (a z opačného hlediska vlastně i žalobce), vyslovovat žádné paušální závěry o tom, že např. míra společenské nebezpečnosti překročení nejvyšší povolené rychlosti o 2 km/h je natolik mizivá, že nedosahuje intenzity přestupku, zatímco u překročení nejvyšší povolené rychlosti o 10 km/h již tomu tak je. Opačný přístup ze strany správních orgánů či soudů by vedl k nahrazování role zákonodárce jejich rozhodovací činností, což by odporovalo principu dělby moci v demokratickém právním státě (viz čl. 2 odst. 1 Ústavy). Teprve poté, co je zjištěno naplnění materiálního znaku přestupku, může správní orgán dojít k závěru, že konkrétním jednáním obviněného byl spáchán přestupek. Pokud naopak správní orgán na základě zjištěného skutkového stavu dospěje k závěru, že z okolností případu je zřejmé, že jednáním osoby obviněné z přestupku, jež sice nese formální znaky skutkové podstaty přestupku, nedošlo k porušení ani k ohrožení právem chráněného zájmu, má povinnost (nikoliv pouze možnost) řízení zastavit podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích.“