Snaha Petra Kramného, aby byl obnovený jeho případ u soudu, byl opět potopen samotným soudem. Ten oznámil, že pro obnovení procesu není důvod. A to ač Petr Kramný k žádosti o obnovu připojil pět nových znaleckých posudků, z toho dva, které u soudu doposud nebyly vůbec posuzované. Soud odmítl i dva odborné postoje, které poukazují na absurditu verdiktu nad Kramným, a to kapacit v oboru, jimž visí na rtech odborná veřejnost celého světa. Kromě Vrchního soudu v Olomouci. Tam mají svou hlavu. A, jak předpokládám, i je považují za svého druhu diletanty. Protože u soudu v Olomouci mají prostě patent na rozum i vědomosti celého světa. Porušil tím Vrchní soud v Olomoucí ústavní práva Petra Kramného? Spolek Šalamoun je o tom bytostně přesvědčený.
Nález Ústavního soudu mluví jasně: „Pokud obecný soud zamítne návrh na povolení obnovy řízení, aniž by se řádně vypořádal s novými skutečnostmi (důkazy) ve prospěch stěžovatele, poruší jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Takovým způsobilým důkazním prostředkem je též znalecký posudek zpracovaný na základě požadavku obhajoby, pokud obsahuje nové dosud nezkoumané skutečnosti,“ zkonstatoval Ústavní soud a publikoval své rozhodnutí pod označením ÚS 2445/08 – 11. 9. 2010. A k tomu přesně u Vrchního soudu v Olomouci došlo. Soud si s novými znaleckými posudky poradil po svém. Smetl je ze stolu a nedal Kramnému možnost bránit se před justiční zvůlí naší spravedlnosti na baterky.
Nepřímé důkazy, vylučovací metoda místo prokazování viny, cinknuté znalecké posudky, znalecké posudky od „odborníků“, kteří z ostudy ze svých neodborných, ale na zakázku sestavených posudků, museli později skončit se svou činností (bez trestu za špatné posudky, samozřejmě), nepřipuštění nových důkazů a posudků, které oběť justice očišťují, snaha o kolegiální krytí u soudu – to znamená – jeden soud rozhodl špatně, ale z kolegiality jiný soud špatný rozsudek potvrdí, protože přece nepotopím kolegu. K tomu mediální lynč vůči oběti justiční zvůle.
To je naše spravedlnost v kostce. Všechna? To rozhodně ne, ale Petr Kramný jako kdyby si vysoutěžil jen takovou zkušenost. Právě v jeho případě se začaly omyly vrstvit jeden na druhý. Jeden soud kryl druhý, začalo vykrucování, kryly se špatné znalecké posudky, protože pokud by se našel hrdobec v soudním taláru, který by do toho říznul, vytekl by hnis za celých deset let nekompetentních rozsudků. Kolik by to potopilo soudců? A co jejich předchozí rozsudky? Zpochybnilo by je to? Musely by se prozkoumat všechny verdikty konkrétního soudce? Zničilo by to jeho reputaci? Nevzduli by se pak vězni s požadavky na přezkoumání všech verdiktů konkrétního soudce? Kolik by to potopilo znalců?
Jakou by česká justice musela po spravedlivém posouzení případu Petra Kramného prožít bolestnou očistu a obrodu? A nebylo by na místě, abychom po takové očistě a obrodě volali? Ale i toho se, předpokládám, Vrchní soud v Olomouci při svém zamítnutí obnovy procesu bál. Zdravé očisty a následné obrody české spravedlnosti. Byla by drahá, velmi bolestivá… a vlastně neuskutečnitelná. Protože by se celý justiční systém mohl otřást v základech a začít se skládat na zem. Tak to radši necháme ve vězení jednoho nevinného, než se kouknout na zoubek celé justici.
Do podobné situace jako Kramný se může dostat každý z nás. Začne to mediální objednávkou, jedním špatným rozhodnutím soudu a kolotoč se začíná točit. A kolotoč se točí stále dokola, není z něho úniku. Právě na kolotoč Kramného usadila naše justice. Ten musí sedět v kriminálu s vědomím, že ztrátou svobody se vlastně kryje špatný stav naší justice, že není šance na obnovu řízení, protože by se tím kariérně ublížilo několika málo soudcům a jejich ješitnosti. No, kariérně ublížilo. Už jste někde četli o potrestání soudce, protože vynesl špatný rozsudek? Nečesaný dostal odškodnění jeden a půl milionu. Co soudce, šel od válu? Nešel. Udělali z něj sekretářku? Hlídače u bezpečnostního rámu? Nic takového. Co Evropským soudem osvobozený Tempel? Dostal kolik? O částce odškodného se jedná. Chce po státu za nezákonné uvěznění 97 milionů. Dobrá, dobrá, to bychom zašli do extrému. Omyl se stát může a pokud bychom odvolávali každého soudce, který se zmýlí, můžeme nastolit rovnou spravedlnost ulice, protože soudcovský talár se budou lidé bát obléknout.
Ale případ Kramného je v lecčems jiný. Tam je vidět až systémový problém, kdy se soudy a jednotliví soudci kryjí navzájem. Což vede a musí vést k prohlubování nedůvěry v českou spravedlnost. Pokud jsou v případu jakékoliv relevantní nejasnosti a pochyby, měl by být případ znovu otevřen a tak dána příležitost na obhajobu. U Petra Kramného se zdá, že justice na spravedlnost kašle a prostě se jen kryje. Tím si nehraju na spravedlnost z ulice, neposuzuju Kramného vinu nebo nevinu, poukazuju jen na to, že soud upřel Kramnému právo na obhajobu a obnovení procesu, ač ten má v ruce pádné důkazy o vlastní nevině, které můžou zcela zvrátit předchozí rozsudky. V právním státě by byl soud obnovený. V našem státě sedí v kriminále a soud mu s arogancí sobě vlastní vzkázal, že je všem jeho volání po spravedlnosti ukradené. Mně ne, česká justice mě tím vysloveně děsí. Oprávněně.
Zdroje: Spolek Šalamoun, iDnes, Český rozhlas
Kompletně převzato od Krajských listů
