Dne 10. 11. 2022 Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, pravomocně rozhodl o odvolání Jiřího Hlávky, který byl obviněn a poté obžalován v souvislosti s údajným „šířením“ nemoci Covid-19, a kterého nepravomocně odsoudil Okresní soud v Mladé Boleslavi za zločin šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1 a odst. 2 trestního zákoníku. Krajský soud v Praze tento rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi zrušil a věc postoupil správnímu orgánu s tím, že by se mohlo jednat o přestupek.
O případu velmi podrobně informovala Česká justice – zde
Se znalostí celé věci, a zejména průběhu řízení u nalézacího soudu, se Spolek Šalamoun nemůže zbavit pocitu, že celé trestní stíhání bylo ryze vykonstruované a bylo pomstou Jiřímu Hlávkovi za neochotu spolupracovat s policií (NCOZ) v případě jeho přítele JUDr. Zdeňka Sováka.
V poměrech veřejně známých skutečností o svévolných a nezákonných postupech NCOZ zřejmě nepřekvapí, že spouštěčem celého trestního řízení byla Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ), a to na základě využití (čtěte: zneužití) operativní techniky, konkrétně záznamu o sledování osob a věcí či odposlechů právě z trestní kauzy JUDr. Zdeňka Sováka.
Využití operativní techniky, odposlechů či záznamů z průjezdových kamer na území hlavního města Prahy, vyžádaných právě NCOZ a s takovou prodlevou, kdy měly být již dávno zničeny (smazány), ale přesto nebyly (sic!), svědčí o naprosté účelovosti celého tohoto řízení, které se odehrávalo (jak jinak) pod dozorem Vrchního státního zastupitelství v Praze. (Poučení: buďte proto na veřejnosti obezřetní… „Velký bratr“ se dívá…)
Pro plné pochopení širší veřejnosti, jak se takovéto kauzy u Policie ČR účelově vyrábí, poskytujeme následující vysvětlení.
Podstatou celého „zločinu“ (skutku) Jiřího Hlávky měla být jeho návštěva právě u JUDr. Zdeňka Sováka v době, kdy měl mít pozitivní test na Covid-19 (test nebyl nikdy doložen). Asi není zapotřebí hlouběji zdůvodňovat, že jeden pozitivní test ještě neznamená vlastní nemoc (natož infekčnost), a to i s ohledem na chybovost těchto testů. Dalším důležitým argumentem je rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1531/2017 ze dne 14. 3. 2018, který byl uveřejněn s touto právní větou:
Trestný čin šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 tr. zákoníku je ohrožovacím trestným činem a dopustí se jej ten, kdo úmyslně způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí. Znaky tohoto trestného činu nejsou proto naplněny, jestliže dojde k ohrožení a k nakažení nemocí uvedenou v příloze č. 1 nařízení vlády č. 453/2009 Sb. jen u jediné osoby, vůči níž došlo k nebezpečným kontaktům pachatele, a nebylo prokázáno, že by ji dále šířila nebo přenášela.
S ohledem na shora uvedené, tedy i pokud by bylo jednání Jiřího Hlávky nezákonné, jednalo by se maximálně o přestupek. Což ostatně konstatoval i Krajský soud v Praze, který zrušil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi a věc postoupil správnímu orgánu k dalšímu řízení s tím, že by se mohlo jednat o přestupek. Nejednalo se však o trestný čin (zločin). NCOZ si vyžádal ex post záznamy z průjezdových kamer na území hlavního města Prahy, na nichž se snažil prokázat, že Jiří Hlávka se pohyboval ve svém vozidle Škoda Fabia v různých dnech na území hl. m. Prahy. Níže jsou zveřejněny fotografie z těchto průjezdových kamer. Jenomže ani pověstný Bystrozraký, který patrně (chudák) má u NCOZ status „spolupracujícího obviněného“, by vůbec nemohl konstatovat, kdo konkrétně ve vozidle sedí, kolik osob v něm vůbec sedí a hlavně to nejdůležitější, tedy zda ve vozidle sedí Jiří Hlávka. Protože jiný důkaz ke spáchání údajného „zločinu“ Jiřího Hlávky zjištěn nebyl.
Jen takováto konstrukce na základě těchto kamerových záznamů umožnila NCOZ legalizovat využití operativní techniky a odposlechů, protože takové jednání bylo ze strany Policie ČR účelově kvalifikováno nikoliv jako přestupek nebo přečin, ale rovnou jako zločin s trestní sazbou 2 – 8 let odnětí svobody.
Je jenom těžko pochopitelné, že na takovou účelovou konstrukci vůbec přistoupilo Okresní státní zastupitelství v Mladé Boleslavi, které zcela ochotně a nekriticky přijalo takovéto účelové (až zločinecké) manýry NCOZ a Jiřího Hlávku obžalovalo.
Ještě méně pochopitelné je, že argumentaci státního zastupitelství přesto Okresní soud v Mladé Boleslavi i bez nutného testu proporcionality (protože se jednalo o odposlechy a sledování z úplně jiné trestní věci) přijal, tím takové důkazy legalizoval a nakonec Jiřího Hlávku (nepravomocně) odsoudil.
Další absurditou celé věci je ta skutečnost, že spisový materiál Jiřího Hlávky v naprosto drtivé většině obsahoval různé usnesení, rozhodnutí a odposlechy z úplně jiné trestní věci, které se Jiřího Hlávky vůbec netýkala.
Možná se může zdát, že pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Praze Jiřího Hlávky bylo spravedlnosti učiněno za dost. Opak je však pravdou. Způsob provádění některých úkonů ze strany Policie ČR (NCOZ) vůči Jiřímu Hlávkovi a jeho rodinným příslušníkům nelze ani trochu nazvat neetickým jednáním, ale spíše naprostým policejním zločinem (jedním z mnoha podobných…), který stejně nikdo nepotrestá. Díky účelovému a nezákonnému trestnímu stíhání protrpěl Jiří Hlávka řadu bezesných nocí, prožil psychickou újmu a mnoho obav, zejména i s ohledem na svůj zdravotní a nedobrý psychický stav v důchodovém věku, jelikož žil několik dlouhých měsíců ve strachu, že může být ohrožen na základě takovéto účelové právní konstrukce, a také při nevyzpytatelnosti české justice, trestní sazbou v rozmezí 2 – 8 let odnětí svobody.
Tím, kdo zapláče především, bude daňový poplatník, a to nad další zpackanou kauzou NCOZ pod dozorem Vrchního státního zastupitelství v Praze, při následném odškodnění Jiřího Hlávky. Podle zákona š. 82/1998 Sb. mu totiž náleží za nezákonné trestní stíhání jak náhrada (hmotné) škody (zejména nákladů obhajoby), tak i náhrada za vytrpěnou nemajetkovou újmu. O tyto náhrady je nutné napřed požádat stát a teprve potom je možné je uplatnit u soudu. Náhrady sice vyřizuje a vyplácí jménem státu Ministerstvo spravedlnosti, ale ve skutečnosti jdou z peněz nás všech, daňových poplatníků. (To samé platí pro náklady následného soudního řízení o odškodnění.) A Spolek Šalamoun jenom neuvěřitelně kroutí hlavou nad dalším příkladem zcela účelového, ba přímo „na zakázku“ vykonstruovaného trestního stíhání, které bylo vedeno jenom a výhradně jako „pomsta“ Policie ČR za neochotu Jiřího Hlávky spolupracovat s NCOZ proti svému příteli JUDr. Zdeňku Sovákovi.
Nejenom ochrana lidských práv a základních svobod, ale i edukace patří k základním prvkům činnosti Spolku Šalamoun. Mnozí si jistě pamatují, že před listopadem 1989 v důležitých místnostech, kde byl třeba telefon, viselo heslo „Pozor, nepřítel naslouchá“. Možná, že dnes, po 33 letech od sametové revoluce, kdy bychom tedy již dávno měli žít v demokratickém právním státě (což ani náhodou nežijeme), lze toto heslo aktualizovat na nové: „Pozor, běhna naslouchá„.
Václav Peričevič
JUDr. PhDr. Miroslav Špadrna, Ph.D.
Mgr. Šimon Mach