Případ Martina Balhara: nový návrh na obnovu řízení

V pondělí 30. září 2013 okolo 17. hodiny vnikl vrah za přepážku pošty v malé obci Skřipov, ubodal 39letou poštovní úřednici a odcizil cca 200 000 Kč.

Druhý den po tomto hrůzném činu byl zadržen a předveden Martin Balhar, bylo prověřeno jeho alibi, provedeny další úkony a následně byl propuštěn.

Média o případu informují takto: „Kriminalisté neměli žádný přímý důkaz, chyběly otisky, k mání nebyl svědek, nenašly se uloupené peníze“. Zdroj

Skutečně skoro po roce byl Martin Balhar předvolán k podání vysvětlení, kde mu tehdejší vyšetřovatel v přítomnosti obhájce sdělil: „Jste moje poslední naděje“.

Na Martina Balhara ukazovala řada nepřímých důkazů. Vždy měl málo peněz, bodal levák, což je i M. Balhar, a zejména speciálně vycvičený pes nikdy nezaváhal při určení pachových stop na poštovním trezoru, na kabelce úřednice, na její ruce i na vnitřní klice poštovní přepážky.

V dubnu 2016 byl nakonec Martin Balhar odsouzen k 19 rokům odnětí svobody.

Soud především přesvědčil pes a nalezená pachová stopa, protože – a zejména speciálně vycvičený pes nikdy nezaváhal při určení pachových stop.

Důkazy

Pro laickou veřejnost je případ Martina Balhara učebnicovou ukázkou, jak tzv. důkazní situace u soudu probíhá.

Případ byl skutečně komplikovaný v tom, že na místě činu nebyla nalezena naprosto žádná biologická, trasologická či daktyloskopická stopa, neexistoval kamerový záznam, žádný svědek a ani zbraň se nikdy nenašla. Kriminalisté zahájili rozsáhlé pátrání, vyslechli zhruba 1500 lidí a mnoha vzali vzorek DNA. (pozn. autora: proč byl mnohaset lidem odebírán vzorek DNA, když žádný nebyl na místě činu zajištěn? Kdo zná postupy P ČR, je zjevné, že vzorek DNA na místě činu zajištěn byl, jen nevykazuje shodu s Martinem Balharem, protože jinak by to byl zcela stěžejní důkaz.) Soudy proto opírají tzv. nepřímý řetězec důkazů o:

1. Pachová stopa byla nalezena na trezoru, kabelce úřednice a její ruce. Problematičnost tohoto důkazu je v tom, že Martin Balhar na poště dne 30. září 2013 skutečně byl, ale v 15. hodin, kdy jeho výpověď potvrzuje i svědek. S poškozenou se znal, tykali si a Martin Balhar jí předával písemnosti ke zrušení svého účtu. Dokonce i znalec ve věci doc. JUDr. Martin Kloubek konstatoval ve svém posudku, že skutečně pachovou stopu mohla přenést poškozená. Velmi zajímavým momentem bylo, že Martin Balhar měl velmi specifickou obuv a skutečně trasologická stopa nalezena byla, ovšem před přepážkou. Za přepážkou, kde by se musel v případě spáchání skutku nepochybně pohybovat, nalezena nikdy nebyla.

2. Peníze. S ohledem na děj, byl motiv nejspíše zištný, jelikož bylo odcizeno skoro 200 000 Kč. Martin Balhar se však necelý rok po činu choval stále stejně, nezřízeně neutrácel, nekoupil si nic cenného, ba naopak bylo prokázáno, že ač „boháč“, po činu si i nadále půjčoval drobné částky ve výši cca 200 Kč. Soud to vyřešil tak, že dle jeho názoru, ihned po loupežné vraždě veškerý lup spálil v domácím kotli. Samozřejmě pro tento závěr neexistuje, alespoň jeden kousek ohořelého zbytku jakékoliv bankovky, či nějaký jiný důkaz. Za problematickou lze považovat i tu skutečnost, že mimo bankovek měl Martin Balhar v domácím kotli spálit i kovové mince, které odcizil. Kdo má doma kotel ví, že je to prakticky nerealizovatelné, protože mince doslova propadnou roštem do popela. Policie samozřejmě pomocí detektoru v popelu hledala. Okolnost, že nenašla ani jednu „očouzenou“ minci asi není nutné dlouze popisovat.

3. Obrázek místnosti zázemí pošty. Martin Balhar byl vyzván, aby namaloval místnost zázemí pošty, kam veřejnost nemá přístup. Ač namítal, že tento prostor nezná, namaloval nákres místnosti a soud dospěl k závěru, že jen pachatel mohl znát zázemí místnosti, kam veřejnost nemá přístup. Je to vcelku logická úvaha. Problém tohoto důkazu je v tom, že obrázek zázemí neodpovídá skutečné podobě tohoto prostoru.

4. Odbočil. Posledním z nepřímého řetězce důkazů je situace, kdy manžel poškozené jel po silnici k obci Skřipov, kde bydlí a když ho Martin Balhar uviděl, tak odbočil na polní cestu. Na základě tohoto odbočení soud dospěl k závěru, že má Martin Balhar černé svědomí a tudíž je pachatel trestného činu.

Martin Balhar i po skoro 10 letech odmítá vinu

Obnova č. 1

Zajímavé na této trestní věci je ta okolnost, že se bude jednat již o 3. obnovu řízení. V prvním případě se přihlásil svědek, podle kterého nevraždil odsouzený, ale parta tří kriminálníků, kteří jsou nyní ve vězení za podobnou trestnou činnost. Svědek tvrdil, že když s nimi seděl v Heřmanicích, svěřili se mu, že pošťačku zabili a ukradli přes 200 tisíc Kč. Právě tato trojice mužů opravdu patřila v případu mezi podezřelé.

Svědek však svou výpověď odvolal: „Nebudu vypovídat. Zmlátili mě a vyhrožují mi likvidací rodiny,“ řekl u soudu s tím, že už ho kvůli tomu zbili tak, že málem zemřel.

Na svědkově prohlášení je zvláštní, že M. Balhara nezná a nemá ani motiv, proč by měl vypovídat v jeho prospěch. Jeho svědectví tak nedostalo M. Balhara na svobodu, ale vneslo do případu další pochybnost, která dává mu šanci na „in dubio pro reo“, tedy v případě pochybností ve prospěch obviněného.

Obnova č. 2

Vcelku předvídatelně se obnova č. 2 týkala věrohodnosti metody pachové identifikace tak, jak byla prováděna na území ČR do 1. 4. 2018, tedy i v případu Martina Balhara.
Jediný znalecký ústav zapsaný v odd. II. znaleckých ústavů, tedy jediné pracoviště v ČR, které může posuzovat zvlášť závažné případy hodné vědeckého posouzení, vypracovalo znalecký posudek, který notoricky uvádí, že tak, jak byla metoda pachové identifikace prováděna, je zcela nevěrohodné a v rozporu s vědeckým poznáním.

Těžko uvěřitelně se ke znaleckému posudku postavil Krajský soud v Ostravě v senátu JUDr. Hajdíkové, která se neobtěžovala znalce ani k soudu předvolat a ryze odbornou problematiku si nechat vysvětlit. Sama nahradila odborný znalecký závěr znaleckého ústavu svou vlastní, zcela laickou, úvahou.

Opakovaně plédujeme, že soudy nemůžou odborné znalecké závěry, či odborné závěry hodnotit svou laickou úvahou. Za opory nálezu IV. ÚS 2772/2020 uvádíme: „Co se týče metody pachové identifikace, obecné soudy nerespektovaly některé z podstatných závěrů výše zmíněného nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1098/15, zejména pak nereflektovaly aktuální poznatky vědeckého zkoumání této metody„. Zdroj

Zejména: „jde o odborný závěr, který soud nemůže libovolně nahradit vlastním, v dané věci laickým názorem, což vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu [viz přiměřeně č. 40/1972 a č. 11/1987 Sb. rozh. tr.; srov. nález ze dne 10. 7. 2001 sp. zn. III. ÚS 77/01 (N 104/23 SbNU 45) a nález ze dne 19. 8. 2004 sp. zn. III. ÚS 224/04 (N 116/34 SbNU 213)] Zdroj bod. 47.

Jak v praxi vypadá právo na spravedlivý proces

Je to opět poučení pro laickou veřejnost, jak takové řízení o obnově řízení vypadá.

Jedním ze stěžejních dokumentů věrohodnosti metody pachové identifikace je „Zpráva o průběhu testování reliability metody pachové identifikace prováděné speciálně vycvičenými služebními psy Policie České republiky“ ze dne 21. 5. 2015. Zdroj
Druhá věta této zprávy zní: _{Vlastní testování schopnosti psů Policie ČR} identifikovat individuální pachy osob se konalo v období od ledna až října 2013 v prostorách Výcvikového střediska Policejního prezidia Plzeň, Bílá Hora“. Důkaz

I přes zcela jasnou dikci přišel intervenující státní zástupce David Bartoš z Krajského státního zastupitelství v Ostravě s těžko uvěřitelnou argumentací, že celý vědecký výzkum je zcela nevěrohodný, protože testování schopnosti psů nebylo prováděno na speciálně vycvičených psech Policie ČR, ale na psech České zemědělské univerzity v Praze.

Pominu skutečnost, že ani David Bartoš jako státní zástupce KSZ v Ostravě, nemůže hodnotit odborné vědecké závěry, ale zejména nemůže zcela hrubým způsobem uvádět soud v omyl, že ač přes název „Zpráva o průběhu testování reliability metody pachové identifikace prováděné speciálně vycvičenými služebními psy Policie České republiky“ Důkaz, bylo testování prováděno na psech ČZU.

Vážnost a důvěryhodnost české justice

Kdo čeká, že by si v demokratickém právním státě dle čl. 1 Ústavy ČR nezávislý soud stěžejní dokument s názvem „Zpráva o průběhu testování reliability metody pachové identifikace prováděné speciálně vycvičenými služebními psy Policie České republiky“ o počtu 7 (slovy sedm) stran přečetl, by doslova čekal dodnes.
Předsedkyně senátu bez výslechu zpracovatelů ústavního znaleckého posudku naprosto mechanicky přejala, ač uvedena v omyl, argumentaci státního zástupce KSZ v Ostravě, Davida Bartoše a konstatovala, že vědecký výzkum (sic!) je nevěrohodný, protože nebyl prováděn na speciálně vycvičených psech Policie České republiky.

S notnou dávkou naivity v rámci nejen objektivní pravdy, ale zejména nezadatelného práva na spravedlivý proces, spolek Šalamoun samozřejmě oslovil zpracovatele vědeckého výzkumu, státní zakázky Ministerstva vnitra VF20102015011 – Ověření a zdokonalení metody pachové identifikace a to děkanku ČZU paní prof. Ing. Ivu Langerovou CSc., která ve své odpovědi uvádí: Důkaz

Otázka: Na Vaši žádost o stanovisko, zda nedošlo k hrubému zkreslení závěrů našeho výzkumu uvádíme následující:

Státní zástupce Mgr. David Bartoš závěry našeho výše uvedeného výzkumu, stejně jako skutečnosti uvedené v našem znaleckém posudku ze dne 4. dubna 2018, hrubě zkreslil, a to zejména argumentací, že testování spolehlivosti služebních psů v provádění pachové identifikace osob, nebylo realizováno na služebních psech Policie ČR, ale na psech České zemědělské univerzity v Praze. Toto tvrzení se nezakládá na pravdě. Důkaz

Spolek Šalamoun vypravil jako přítel soudu (amicus curiae brief) sdělení jak Vrchnímu soudu v Olomouci, který rozhodoval o odvolání Martina Balhara a následně Ústavnímu soudu ČR, že Krajský soud v Ostravě a Mgr. David Bartoš hrubě zkreslil závěry jak vědeckého výzkumu, tak ústavního znaleckého posudku a uvedl tak zcela neakceptovatelně v omyl předsedkyni senátu JUDr. Hajdíkovou. Důkaz
Amicus curiae brief – spolku Šalamoun Vrchnímu soudu v Olomouci

Vrchní soud v Olomouci – výsledek

Další učebnicová ukázka vážnosti a důvěryhodnosti české justice. I přes naše amicus curiae brief Vrchnímu soudu v Olomouci ze dne 20. září 2018 (důkaz) a argumentaci, že státní zástupce Mgr. David Bartoš hrubě zkreslil a nepravdivě uvedl v omyl Krajský soud v Ostravě, který jeho zcela nepravdivou argumentaci mechanicky opsal, Vrchní soud v zamítnutí odvolání Martina Balhara uvádí:

„Ze zprávy o průběhu testování reliability metody pachové identifikace prováděné speciálně vycvičenými služebními psy Policie ČR, jež se nachází na č.l. 2242 až 2245, mj. vyplynulo, že ve většině případů bylo možno provádět sběr dat pouze na psech, kteří jsou majetkem univerzity.“

Předseda senátu 4 To 49/2018 komunistický relikt Rutar se dokonce neštítil uvést, že metoda pachové identifikace je léty ověřená spolehlivá metoda.

Ústavní soud ČR – výsledek

Spolek Šalamoun v podstatě s totožnou argumentací oslovil Ústavní soud ČR, opět jako amicus curiae brief – přítel soudu. Důkaz

Ústavní soud ČR ve svém zamítavém usnesení IV. ÚS 878/19 ze dne 23. 4. 2019 konstatuje:

„nelze proto přisvědčit tvrzení, že (zkreslující) interpretace provedená státním zástupcem vedla soudy k nesprávným závěrům, neboť soud prvního stupně se seznámil přímo s obsahem podkladů a nebyl odkázán na jejich popis kterýmkoliv z účastníků řízení.“ Důkaz

Obnova č.3

V krátké době nařídí Krajský soud v Ostravě v pořadí již 3. obnovu řízení v kauze Martina Balhara. S ohledem na novelu trestního zákoníku, již návrh na obnovu řízení nemůže posuzovat původní senát 50 T JUDr. Hajdíkové, ale senát zcela jiný.
Já nejsem oprávněn sdělovat silné důvody pro obnovu řízení v trestní věci Martina Balhara, ale skoro po 10 letech by si přezkum své věci, za kterou byl odsouzen k 19 letům odnětí svobody, nepochybně zasloužil.

Případ Martina Balhara, je i dle shora uvedeného dalším příkladem naprosté dysfunkce české justice, bez sebemenší šance na nápravu.

Vítejte v právní státě.

Václav Peričevič
Spolek Šalamoun