Podmíněné propuštění po 1. 1. 2022 – opět nepovedená změna

Od 1. 1. 2022 platí novela zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád, dále jen TrŘ). Změna se týká i ust. § 331 o podmíněném propuštění.

Stav platný do 31. 12. 2021 zní:

O podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, v níž se vykonává trest, na žádost odsouzeného nebo i bez takové žádosti, a to ve veřejném zasedání. Soud vyrozumí o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody uloženého pro zločin i poškozeného, který o to požádal (§ 228 odst. 4). (Zdroj)

Stav platný do 1. 1. 2022 zní:

O podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje soud na návrh odsouzeného, státního zástupce nebo ředitele věznice, v níž se vykonává trest, nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání. Odsouzený, který vykonává trest odnětí svobody, může návrh na podmíněné propuštění podat pouze prostřednictvím věznice, jinak mu předseda senátu návrh vrátí s poučením o nutnosti podat jej tímto způsobem. (Zdroj)

Důvodem této zcela razantní změny je dle argumentace Ministerstva spravedlnosti (dále jen MSp) a Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (dále jen PsP), přetížení okresních soudů předčasně podanými žádostmi o podmíněné propuštění ze strany odsouzených.

Novela TrŘ byla jednomyslně schválena PsP. (sic!)

Spolek Šalamoun je po celou dobu 27 let své činnosti věrný mj. jedné zásadě, a tou je ověřování informací. A tak s ohledem na informace poskytované MSp, které často vykazují takovou nepřesnost, že je lze označit za naprosto nevěrohodné, učinil to, co neučinil žádný poslanec, či zejména např. Ústavně právní výbor PsP a oslovil věcně a místně příslušné okresní soudy, které mají v gesci nápad žádostí o podmíněné propuštění s dotazem o sdělení (za statisticky uzavřený rok 2020), jakou zátěží byly pro obecné soudy předčasně podané žádosti o podmíněné propuštění.

Výsledek je zcela předvídatelný a zcela tristní:
Důkaz – Důkaz – Důkaz – Důkaz – Důkaz – Důkaz a řady dalších.

Z podkladů poskytnutých oslovenými soudy je zřejmé, že se jedná o jednotky žádostí za statistický rok 2020 (ostatní roky jsou úplně obdobné).

Lze jednoznačně konstatovat, že argument o zatížení příslušných soudů nápadem předčasně podaných žádostí o podmíněné propuštění, je absolutně nepravdivý. (sic!)

Situace se opakuje….

Je nutno mimoběžně konstatovat, že zcela obdobně argumentovalo MSp u postupu v rámci obnovy řízení v trestních věcech. Kdy jsme poslední země v Evropě, kde rozhodoval o obnově řízení v trestní věci soudce, či senát, který ve věci vynesl odsuzující rozsudek. Dílčí novelou prošla změna TrŘ, že od 1. 1. 2022 bude o obnově řízení rozhodovat jiný soudce-senát, než rozhodoval věc v původním řízení. Nikdo netuší, že díky argumentaci a jednomyslnému hlasování poslanců PsP, odsouhlasili znovu paskvil, že sice návrh na obnovu řízení bude posuzovat jiný senát, ale pokud obnovu řízení povolí, bude jí znovu posuzovat senát původní. Stěžejní argumentace byla tzv. ekonomika řízení.

Spolek Šalamoun si opět informaci ohledně ekonomiky řízení ověřil, a to i s ohledem na informace poskytované MSp, které často vykazují takovou nepřesnost, že je lze označit za naprosto nevěrohodné. Tedy učinil opět to, co neučinil žádný člen zákonodárného sboru a z dat MsP (ZDROJ) můžeme jednoznačně konstatovat, že ze statisticky uzavřených roků 2013-2020 bylo nápadem podáno u krajských soudů 694 návrhů na obnovu řízení.

Z těchto 694 návrhů na obnovu řízení bylo 693 zamítnuto, a ta jedna povolená obnova za 7 let skončila stejně odsouzením. Stát tedy financoval v období 2013-2020 pouze jednu jedinou obnovu řízení.

Argumentace o ekonomice řízení je opět absolutně nepravdivá. (sic!)

Z jiného úhlu pohledu

Již dnes, tedy před nabytím účinnosti novely TrŘ, má spolek Šalamoun řadu negativních poznatků na aplikaci ust. § 331 TrŘ v praxi.
Dle ust. § 333 TrŘ soud o žádosti o podmíněné propuštění zpravidla rozhoduje do 30 dnů. Dle statistických výstupů se to okresním soudům v 93 % žádostí daří.

Plédujeme, že mohou nastat prvky naprosté libovůle ze strany Vězeňské služby ČR, která žádost odsouzeného k soudu odesílá, a již dnes o tom existují důvodné signály. Je zcela mylné se z praxe spolku Šalamoun domnívat, že k podobným excesům nemůže docházet, protože rozhodujícím faktorem není ředitel věznice, který drtivou část odsouzených prakticky nikdy neviděl, ale osobní vztah či animozita, toho kterého vychovatele.

Korupce

Pokud končící vláda Andreje Babiše měla v programovém prohlášení své vlády snižování korupce, tak naprosto nesmyslná novela ust. § 331 TrŘ ke korupčnímu prostředí doslova vybízí.

Ani zločinný totalitní režim KSČ

neměl odvahu na podobnou změnu, protože dikce ust. § 331 TrŘ v platnosti od 1. 1. 1962 zněla:

O podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje soud na návrh prokurátora nebo náčelníka nápravného zařízení, v němž se vykonává trest, na žádost odsouzeného nebo i bez takové žádosti, a to ve veřejném zasedání. Jde-li o mladistvého, rozhodne soud o podmíněném propuštění vždy, jakmile se vykoná jedna třetina trestu.

Způsobilost k právním úkonům

I dle shora uvedeného ani zločinný totalitní komunistický režim neučinil to, co učinila PsP (v demokratickém právním státě čl. 1 Ústavy České republiky) změnou ust. § 331 TrŘ. Drtivá většina odsouzených, převážně občanů České republiky, nikdy nebyla zbavena způsobilosti k právním úkonům, jako je podání jejich žádosti o podmíněné propuštění a to ani za 59 let platnosti trestního řádu. Dle shora uvedeného a zejména Důkaz – Důkaz – Důkaz – Důkaz – Důkaz – Důkaz a řady dalších je zjevné, že se jedná o naprostý exces, dle našeho názoru porušující elementární právo na soudní a jinou ochranu.

Pokud bylo cílem novelizace ust. § 331 TrŘ zvýšení příjmů některých pracovníků Vězeňské služby ČR, tak se to nepochybně povedlo.

Je čas na změnu.

Vítejte v právní státě.