Celý intranet Aktuální oblast
Facebook

EEGA

Lidové noviny o JB

 LN o JB

Z našich knih

 

Léčba Bokem

 

 

 

 

O T E V Ř E N Ý D O P I S  D R. J I Ř Í H O V. K O T A S E

 

JUDr. Petře Hajdíkové, soudkyni Krajského soudu v Ostravě, ve věci vedené pod spisovým číslem 34T 6/2010

 


V reakci na Vaše zamýšlené kroky, o kterých jsem se dozvěděl 25. dubna 2017, a jako určité shrnutí celé dosavadní situace ve věci mého údajného pokusu „prodávat padělané obrazy“, a také v odpovědi na Váš dopis/přípis, či zprávu s datem 1. března 2017, Vám tímto Otevřeným dopisem uvádím následující:

Jsem přesvědčen, že jste si jen zcela povrchně, a je otázka zda-li vůbec, nějak vědoma, co jako soudkyně v našem konkrétním případě už delší dobu činíte. Jsem dále přesvědčen, že jste jen mechanicky převzala agendu, táhnoucí se - pro soud neúspěšně - už několik předchozích let a v těchto intencích pokračujete až dodnes. Vůbec jste si, podle mě, doposud nepoložila otázku, zda údajné důkazy proti mně a mému spoluobviněnému mají vůbec nějaký opravdový merit a platnost, a zcela určitě jste se neptala, zda to není třeba jen produkt např. nějakého amatérismu těch, co proti nám svědčí, či záměr udolat nás čímkoliv, s přesvědčením, že tomu stejně nikdo nerozumí, aby se pozastavil nad používáním tak nicneříkajích důkazů, a „sama veřejnost“ to přece zkoumat nebude, ani nemůže… Možná jste se ptala, z Vašich textů a závěrů to ale vidět není. Jinak byste totiž nemohla dopřávat sluchu a svůj první pokus o rozsudek založit i na těch neuvěřitelných a nepodložených výrocích „expertek“ z Národní galerie, které ani neví, od kdy se v malířství používá titanová běloba, což prý svědčí o tom, že obrazy, kvůli kterým jsme souzeni, vznikly podstatně později než uvádíme, a které také mj. tvrdí, že obraz Vasilije Kandinského, kterého jsme nabízeli, „nemá jeho obvyklou intenzitu“. Slyšíte také jako já to čistokrevné žvanění o ničem, nebo to berete vážně jak to leží a běží, i proto, že věci sama vůbec nerozumíte? Jak jinak byste také mohla považovat za věrohodného svědka a experta onoho ostravského Pavliňáka, který přes jméno své galerie („Galerie Chagall“) neměl nikdy doposud žádného pravého Chagalla v ruce (myslím v ruce, nejenom před očima jako kterýkoli jiný návštěvník nějaké výstavy či muzea), který nikdy nezobchodoval jediného skutečného Chagalla (možná s výjimkou nějaké litografie, tj. číslovaného tisku z desky, kterou ale lze pořídit i za několik desítek tisíc Kč, a jsou dnes k dostání i u nás, tj. v ČR), a který nás za padělatele označil, aniž by námi nabízené obrazy jakkoli zkoumal či podrobil jakékoli analýze, a nerozpakoval se pak do policejního protokolu uvádět takové nesmysly, které si snad nelze vymyslet ani v legraci, či v pomatení smyslů. Takhle, myslím, jednají pouze opravdu nebezpeční ignoranti, nebo lidé, kteří vědí, že nemají jinou možnost, a buď tím nebo oním tento vysoce nebezpečný jedinec Pavliňák také je, nebo ti lidé, kteří jej tlačí a ví, že jim všem někdo „dokonale“ kryje záda! Tento váš (tj. soudu) „expert“ například tvrdí, že lze prý poznat, jen tak vizuálně a bez jakékoli analýzy a ještě během jen pár okamžiků, že „všechny barvy jsou stejné“, aniž by to mohl jakkoli chemicky dokázat, že „všechny obrazy jsou malovány jednou rukou“ – s tím vším by tohoto Pavliňáka museli nemilosrdně vyhodit odevšad, kde se bere věc vážně a profesionálně. Ignorantská Policie ČR v Ostravě to ovšem 24. září 2009 vážně vzala – samozřejmě, že díky své naprosté neorientaci v problému ani „nemohla jinak“ – a okamžitě mě a mého kolegu zatkla s „podezřením na padělání“ .

Na druhé straně Vy sama úplně ignorujete stanoviska oficiálně u nás certifikovaných a dokonce i mezinárodně uznávaných expertů, a ještě navíc ani pořádně neslyšíte, či neregistrujete, nebo nechápete, co vlastně jeden z těchto expertů před Vaším tribunálem tvrdí, a klidně dáte do původního rozsudku i úplný opak či protimluv toho, co tvrdí, jiným slovy něco, co nikdy Ing. Štverák, který pro nás prováděl placené chemické analýzy použitých pigmentů, neřekl, ani říci nemohl!

Prý si často stěžujete, že Vás svými úsudky urážím a znevažuji. Myslím, že vzhledem k výše uvedenému, a ještě i několika dalším okolnostem, se já o Vás samotné stále ještě, při různých příležitostech, vyjadřuji docela slušně (pro některé až nepochopitelně), zatímco Vy sama si mě na druhé straně před celou zemí a už i mezinárodně, dovolujete veřejně prohlašovat za zločince(!), za někoho, kdo si zaslouží sedět šest let ve vězení(!), a to ještě pod zvláštní ostrahou! To je zvláštní přístup směrem ke člověku, kterému jste zatím vůbec nic konkrétního nedokázala, Vaše dosavadní pokusy dostat jej za mříže byly navíc vyšší soudní instancí odmítnuty, člověku, který má navíc naprosto stejná ústavní práva jako Vy! Chápete vůbec o čem to mluvím?

Navíc soudíte případ – týkající se umění a obchodování s uměním – kterému, jak už jsem uvedl dříve, vůbec ani v těch nejelementárnějších aspektech absolutně nerozumíte, ani v této věci nemáte jakoukoli předchozí zkušenost. Já osobně bych jako soudce např. nikdy nepřijal případ sporu třeba o nějaká veteránská auta mimořádné hodnoty, abych uvedl alespoň rámcově srovnatelný příklad, protože této problematice absolutně nerozumím a nemohu tedy ani jakkoli sám osobně posoudit, zda důkazy, které jsou mi předkládány tou či onou stranou, jsou vůbec k něčemu, a nebo je to jen snůška zaujatých, či jen úplně nekompetentních nesmyslů. Jistě byste měla právo kterýkoli případ, jasně ležící mimo Váš zkušenostní obzor a limine odmítnout, nebo si pozvat co nejširší grémium skutečně a prokazatelně nezávislých expertů, ale Vy takový případ klidně vezmete a ani se nad svým jednáním, jak předpokládám, nepozastavíte. „Svědka“ Pavliňáka Vám přihrála policie, protože opravdu jedině na základě jeho stanoviska jsme byli při obchodním jednání dne 24. 9. 2009 v Ostravě zatčeni, a pak se opíráte o na první pohled „neprůstřelnou analýzu“ Národní galerie, která nám sama, když jsme za ní v roce 2007 přišli my sami, řekla, že nám žádné stanovisko k obrazům vydat nemůže, protože např. Kandinskému u nich nikdo nerozumí, není to ani náplň jejich práce a jejich posudky by nám tedy byly k ničemu. Vy si tedy, vzhledem k těmto okolnostem, tedy opravdu věříte! Kde se vůbec ve Vás bere jistota, že za takových okolností jste schopna se v tom všem také vyznat a nalézt právo?!? Osobně si myslím, že Vás tyto zmíněné okolnosti ani nijak zvlášť netrápí, možná se přes nějaké detailní úvahy už prostě „ profesionálně přenášíte“ (jako např. nějaký chirurg), a nebo možná ani nemáte prostor jednat nějak jinak. O nějakém zásadním opaku těchto mých dojmů jste mě zatím ničím nepřesvědčila, a to skutečně ani v tom nejmenším. Každý omyl v úsudku má ale své tolerovatelné hranice a hranice, které existují v tomto případě jste, podle mého názoru, překročila už dávno. Znovu opakuji, že problematice umění evidentně vůbec nerozumíte, ani žádným s tím spojeným obchodním, etickým a technickým problémům. Jinak byste se nemohla např. dopouštět názorů třeba, že objevy takových sbírek, s jakou jsem byl já seznámen v únoru 2005, jsou prostě nemožné, protože jste o tom předtím nikdy neslyšela, úplně se to vymyká Vašim představám, co je podle Vás normální a co ne, a tím je to pro Vás tak nepravděpodobné, až je to vyloučeno. Právě ale u toho, co Hitler považoval za „zvrhlé umění“ („Entartete Kunst“) jsou však takové mnohopočetné kolekce prakticky pravidlem, protože když Hitler v roce 1937 vyhlásil „nezákonnost“ vlastnění a vystavování takového umění a Gestapo to začalo bezohledně konfiskovat od soukromých sběratelů či galerií, někteří právě takové věci, i po společné dohodě, masově společně ukryli, a když navíc nebyli schopni to po válce znova vyzvednout, protože ji prostě nepřežili, tak to vše dalo „zrod“ právě takovým mnohapočetným kolekcím. Ty ovšem, znovu opakuji, Vy sama, neznaje skutečnosti, nejste schopna ani jen připustit, a ve Vašem vidění, je-li něčeho několik set, nebo třeba i několik tisíc kusů, tak to nemůže být jen tak „nějaká sbírka“, ale určitě jen produkce nějaké „padělatelské dílny“, za jejichž hlavu si mě troufl považovat ještě Váš bezprostřední předchůdce soudce Suchánek, dnes už mrtvý, a od něhož to s netajenou rozkoší převzala různá média, např. i časopis TÝDEN, mnohými považovaný omylem za seriózní. Že se těmito Suchánkovými výroky totálně porušil princip zásadní „presumpce neviny“, to podle mého názoru, nikoho z vás netrápilo. Vy už ale – jak se zdá – mě přímo za „hlavu padělatelů“ nepovažujete, a to je také asi jediné, co já sám Vám zatím mohu „připsat k dobru“, i když jsem u Vás stále někdo, kdo chtěl věci prodávat, přestože prý věděl, že jsou falešné a patří tedy, podle Vás, za mříže…

Apropos těch mnohapočetných sbírek: Zatím poslední a nejnovější byla nalezena v Německu v roce 2013, tj. v době, kdy se celá ostravská soudní fraška proti nám táhla už čtvrtým rokem! Přes tisíc pláten, kreseb či skic, v odhadované hodnotě okolo 2 miliard USD, tj. více než 50 miliard Kč! To sice vůbec některá muzea, galerie a obchodníky nepotěšilo, nové věci samozřejmě vždy logicky poněkud snižují cenu už dlouho známých děl, což je železné pravidlo, ale na podstatě věci to vůbec nic nemění, naopak. Nevím, zda o tomto nálezu, v němž se vyskytovala právě i díla umělců, kvůli kterým soudíte i nás, vůbec víte, i když zprávy o tomto nálezu následně prošly snad celým světovým tiskem a psalo se o něm i u nás. A mluvilo by se určitě podobně brzy i o této sbírce „naší“, kdybyste nás ovšem vy (myslím vy, údajní ochránci zákona) nestačili předtím zavřít a obvinit z padělatelství, protože se některým zdálo, že „proti Kotasovi ještě nikdy nic lepšího nebylo“. To není žádná sebestřednost, o mnohaletých pokusech mě jakýmkoli způsobem kriminalizovat bychom se spolu mohli bavit hodně dlouho. Tak se věci mají…. a ne, že nám to prý napatlala nějaká Sýkorová z Plzně, kterou jsem navíc nikdy v životě ani neviděl, ani nevěděl, že existuje. Myslíte si, že jsem nějaký ekonomický či sociální sebevrah, abych šel s něčím takovým na trh? Za koho mě máte?! Vlastně to vím a nemusím se ani ptát – máte mě oficiálně za zločince, který patří - podle Vás - alespoň na šest let do vězení, a to navíc s tou už zmiňovanou zvláštní ostrahou! Také by mě zajímalo, kdo se tu „naši“ mnohamiliardovou sbírku chystá ve finále „pěkně počesku“ rozkrást…

To první odsouzení Vám ale zatím tak úplně neprošlo – tedy to, že jsme prý věděli, že má jít o padělky – a ani Vrchní soud v Olomouci, přestože se zatím v některých svých spekulacích také zrovna nevyznamenal, Vám to nezkousl a konstatoval, že něco takového nám doposud soud, kterému předsedáte, ničím nedokázal. No, jak by také mohl, vzhledem k tomu, s čím proti nám operujete! Chápu, že s tím máte jen vzrůstající problémy, a mohu Vás navíc už zde jen ujistit, že tyto problémy budou pouze a výhradně jen narůstat, čím hlouběji budete do celé věci zabředávat a „zadělávat si“ tak i na svou budoucí pověst. Považuji za korektní Vás varovat už teď. Pokud by se Vám zdálo, že je to jakási výhružka, tak se samozřejmě mýlíte – jde pouze o moji osobní obavu a dojem. Ale je také jasné, že celá odpovědnost v této věci leží výhradně na Vás.

Už se z toho všeho ale mnohým stala – a řekl bych, že možná už i Vám – otázka jakéhosi setrvačného „principu“, či „sportu“, asi jako nutnost zničit Kartágo za každou cenu, jak neustále a za všech okolností kdysi koncem 2. století př. Kr. opakoval římský senátor Cato. To jeho „Kartágo musí být zničeno“ („Carthaginem esse delendam“) se Vám a Vašim postojům začíná, v mém vidění věci, podobat více než si určitě dnes uvědomujete. A uvědomte si také, že tento Cato není v tomto směru pozitivně nazírán ani po už více než dvou tisících letech, a jeho jméno se stalo obecným synonymem a symbolem zatvrzelosti, která  nikdy neustoupí před žádnými racionálními argumenty.

Vůbec také zcela zjevně nechápete důvody, proč je bohužel dnes moje žena násilně odtržena od rodiny – ode mě a od naší dcery – a nachází se dnes zcela nedobrovolně v Čechách a není s námi zde v Ottawě. Možná ale to všechno víte, ovšem nepřipadá Vám vůbec vhodné o tom veřejně mluvit z důvodu, který ale zatím nebudu uvádět, protože celou věc násilné deportace mojí ženy z Kanady zpět do ČR v roce 2012 dnes šetří k tomu příslušná kanadská federální vyšetřovací instituce, jinými slovy, zda nešlo o nechutný obchod tehdejší Kanady s ještě Klausovou ČR „quid pro quo“, tj. „něco za něco“.

Moje žena že je doma v bezpečí? To si snad děláte legraci! Sice momentálně nehrozí situace jako počátkem roku 2010, kdy moje žena měla sloužit, i společně s naší dcerou, brzy po mém odchodu z ČR v listopadu 2009, jako „rukojmí“, či nátlak k mému návratu ze zahraničí (proto také obě v této době narychlo opustily ČR a moje žena oficiálně požádala v Kanadě o azyl). Už jí sice neteče krev z obličeje, jak tomu bylo na jaře 2013, po napadení nějakou „mládeží ODS“ (to takhle říkám jen z nedostatku jiných, možná vhodnějších epitet), ale kdo ví, co se ještě všechno může v dnešních Čechách stát! Útočníci navíc vykřikovali, že „Václav Klaus ještě neskončil“ (bylo to brzy poté, co jej na Hradě vystřídal Miloš Zeman). Policii nemělo vůbec cenu informovat, nejen proto, že moje žena v principu v policii opravdu nemá důvěru, tj. v tu policii (abychom si rozuměli), která např. zatkla a pak ještě měla dokonce likvidovat jejího manžela, tedy v tu policii, která ještě i jejímu otci vyhrožovala, když odmítl, po jejím odchodu za mnou do Kanady, poskytnout jakýkoli kontakt na ni, či na nás všechny. Oba jsme také s mojí ženou došli v roce 2013 k názoru, že ohlášením tohoto vzpomenutého útoku policii na sebe jen nalepíme ódium, že si účelově vymýšlíme. Jsou dnes v Čechách, bohužel, různí místní nedotknutelní „warlords“, jakési místní „ostrovy moci“, jejichž příslušníci mocensky i ekonomicky jednají zcela nezávisle, vůbec se neobávaje, co si o tom myslí „nějaké vnitro“, „nějaké soudy“, apod. Postupně se ale proti takovým jevům formuje (o tom jsem naprosto přesvědčen) budoucí několikamilionová armáda voličů, aniž by to dnes tento budoucí zástup už sám možná tušil, a bude muset brzy u nějakých voleb, bez ohledu na nějaké minuciózní názorové rozdíly, vyrazit do protiútoku, nemá-li přijít i o ony základní svobody a práva, získané v roce 1989, po mnoha letech vlády komunistů a předtím nacistů. Ale to už by byl námět na jiné povídání a můžete si být jistá, že si to jednou poslechnete v televizi jako kterýkoli jiný občan této země, nebo přímo na ulici. U toho určitě já sám chybět nebudu.

Jaký je vlastně skutečný rozdíl budu-li vypovídat prostřednictvím videokonference přes oceán, či budu-li přítomen v Ostravě před Vaším soudem? Jeden rozdíl existuje určitě – po videokonferenci odsud klidně vypnu počítač a půjdu zde v Ottawě třeba někam do kavárny, nebo do knihkupectví (možná v obráceném pořadí), a nepůjdu třeba znovu do vazby v tom Vašem bývalém „ocelovém srdci republiky“, kde navíc nejsou takoví evidentní sparťané jako já (s odznakem na klopě saka) zrovna v oblibě, jak mi stačil sdělit jeden z místních policistů, co mi po zatčení nasazoval pouta. Vazaly prostě nejsou Letná, to je fakt… A důvodem zcela nejzásadnějším mé dnešní fyzické absence před Vaším soudem je naprosto podložená a nevykonstruovaná obava o vlastní život, což byl i rozhodující důvod, proč jsem 16. listopadu 2009, po velmi vážném varování z naprosto důvěryhodného a spolehlivého zdroje, co se má stát během mého plánovaného druhého zatčení, narychlo opustil ČR a vrátil se ihned do Kanady. Kvůli určitým věcem jsem ochoten osobně riskovat cokoli, včetně vlastního života samozřejmě, ale ne zrovna kvůli nějakým tahanicím o údajně „padělané obrazy“. Netvrdím, že přesně to, co bylo naplánováno na onu středu 18. listopadu 2009, by se přesně tak mohlo stát i dnes, ale nic v tomto směru neponechávám náhodě, ani nějakému iluzornímu pojímání, které se v Čechách, už několik generací, stále spíše ještě nevyplácí. Tak chytrý jsem taky, abych to pochopil a nedivil se, že může existovat řada věcí, které Vás nutí trvat na mé fyzické přítomnosti. Nebylo by to u nás poprvé, co někdo na někoho volal „vylezte, nic se Vám nestane…“.

Nedivím se ani, že doposud také tak zásadně odmítáte zveřejnit ony zcela jistě provedené policejní záznamy a odposlechy, které sice při konstruování naší údajné viny používáte, ale nikdy jste je doposud nezveřejnili, ani neuvedli v nějakém stručném výtahu. Důvod je mi samozřejmě zcela jasný – zveřejnění by ukázalo, že vše, co soud, tedy i Vy, tvrdíte o našich údajných výrocích a postojích při plánovaném prodeji obrazů, je jen místní policejní a později i soudem podepřená lež. S tím jde ruku v ruce i Vaše dosavadní odmítání připustit námi navrhované svědky, především Mgr. Stanislava Karlíka, který mě na existenci celé sbírky v únoru 2005 vůbec poprvé upozornil, a dále JUDr. Jana Vondráčka z Advokátní kanceláře Jansta – Kostka, který se zúčastnil informativní schůzky mezi námi a nějakým tím Čechošvýcarem Vernerem, schůzku, kterou si Vy troufáte považovat za příklad „neúspěšného obchodu“ ještě před naším ostravským zatčením, a který nás na osobu tohoto Vernera, jako údajně možného kupce obrazu francouzského malíře Seurata, vůbec upozornil. Váš negativní postoj k otázce záznamů a odposlechů a k přítomnosti námi navrhovaných svědků opravdu není složité pochopit – obojí, záznamy i svědkové – by totiž ukázalo, že všechny Vámi uváděné argumenty proti nám jsou jen úřední, oficiálně podepřené a soudem sankcionované lži! Vím, co tím říkám, vím totiž přesně, co jsem před oním jednáním 24. září 2009, i během něho v Ostravě říkal, protože mám skoro dokonalou paměť, a Vy to asi víte také (nebo jste to slyšela z různých charakteristik), a proto nic z výše uvedeného - zveřejnění záznamů a připuštění svědků - nechcete umožnit, protože víte, že by se vám, tj. soudu, všechny na tom založené argumenty zbortily jako onen příslovečný „domek z karet“.

Jak jste se cítila, když Vám v únoru 2016 celou tu frašku Vašeho prvního rozsudku z 19. března 2015 beze zbytku shodil Vrchní soud v Olomouci? Já bych se asi propadl hanbou – je to jako úplně pohořet u obhajoby doktorské disertace a měl bych i jiná srovnání, podle mé ženy ale přece jen nevhodná. Ale Vy se do celé věci zase klidně noříte znova, jako byste si nebyla vědoma, co už jste vyprodukovala v prvním případě, a jak to před vrchním soudem neobstálo, či jako byste ani neměla jinou možnost. Uvidíme, k čemu dojdete napodruhé, ale Vaše dosavadní chápání věci ve mně žádnou důvěru nevzbuzuje. 

Je fakt, že jsem osoba, se kterou se některým chytrákům a typům špatně polemizuje, málo co totiž tak zásadně odmítám a nesnáším, jako jít na věc jen mocensky a ne výhradně podle pravdy a rozumově, navíc jít na věc nepřipraven a nevybaven spolehlivými a pravdivými argumenty, a rozhodně také nemám v krvi (odkud by se to ve mně taky mělo vzít?!?) se kroutit na zemi, lísat se k protivníkovi, snažit se jej zaslepit lichotkami, chovat se jako opravdu „hodný chlapec“, mazat některým „med kolem huby“ (i přesto, že jsem se narodil jako Včelař) a čekat za to vše prospěch, či alespoň neublížení. Zeptejte se na to toho jednou už zmíněného Klause (mimochodem kdysi také vašeho „ostravského poslance“) - ten se ode mě nikdy něčeho takového nedočkal, a to také mezi námi vykopalo první příkop, dnes, pod vlivem řady dalších okolností a skutečností, už úplně bezedný. (Mimo jiné - to je vkus, co?!, nazvat sám po sobě, tj. ještě za svého života „výzkumný institut“ zabývající se jím samotným! To, pokud vím, neudělali ani Stalin či Gottwald a jmenovitě snad ani Kim-ir-Sen, a jací že to byli „státníci“!) A pokud už jde o tu Ostravu jako takovou, mě by spíše jako zvědavého občana zajímalo, kam se za čtvrt století dostalo vyšetřování oné pražské vraždy z podzimu 1991 jednoho vašeho bývalého ostravského rozhlasového parlamentního zpravodaje! Jistě víte, o čem mluvím.

Prý znovu dnes zvažujete vydat mezinárodní zatykač na mou osobu (podle některých nedočkavých médií jste tento zatykač dokonce už vydala), protože prý „mařím soudní jednání“. Nepokusili jste se o to, tj. o vydání mezinárodního zatykače, vy ostravští soudcové, už před několika lety, a neřekl vám už někdo, že je to úplný nesmysl, či s Werichem řečeno „úplné kravínium“? Někteří právní pozorovatelé Vás ale prý ihned po tomto posledním nápadu odhadli jako osobu, která si ve své současné osobní podrážděnosti vzhledem ke mně asi už ani neuvědomujete, že je to vzhledem k existující situaci a řadě konkrétních okolností vlastně naprosto neopodstatněné, a tím de facto i protizákonné. Chci zde s plnou vážností zdůraznit, že nejsem ani uprchlý, protože se nacházím zcela legálně v zemi, jejíž občanství sdílím (to už jednou musela česká policie oficiálně uznat a zrušit „celostátní pátrání po mé osobě“, včetně stažení mých fotografií z policejního webu).

Důrazně Vám tímto vším připomínám, že jsem na známé adrese a pravidelně a bez ignorování ve všech věcech komunikuji se soudem a odpovídám na všechny jeho přípisy i výzvy, někdy vám (tj. soudu) píši i z vlastní iniciativy, a moje chování a postoje nemohou tedy být v žádném případě interpretovány, či považovány za jakékoli „maření soudního procesu“. Na základě těchto svých konstatování jsem přesvědčen, že Vás k vydání mezinárodního zatykače vůbec nic neopravňuje, protože nejste např. schopna uvést jediný dokazatelný argument proti mně ve smyslu útěku na neznámé místo a nekomunikaci se soudem. Pouze a výhradně v posledním případě Vámi nařízeného hlavního líčení jsem souhlasil s jeho konáním ve své nepřítomnosti pouze za předpokladu, že budou předvoláni požadovaní svědkové obhajoby a konečně zveřejněny ony už zmiňované policejní a odposlechové záznamy. Může být sice Vaším právem oba mé požadavky na svědky i záznamy odmítnout, ale uvědomte si, že tím to nekončí, každý normální člověk si totiž musí položit otázku, proč to děláte! Nepodceňoval bych také právníky, kteří dnes tvrdí, na základě Vašich kroků, dosavadních názorů, závěrů a výsledků, že si neoprávněnost, či přímo protizákonnost svého nápadu vydat mezinárodní zatykač, zatím možná ani vůbec neuvědomujete. Já na tuto věc nějaký vyhraněný názor nemám, protože nejsem právník, ale v případě nejistoty bych se, být Vámi, raději podíval do existujících zákonů a nařízení, či do výkladových příruček a případových studií.

Shrnul bych vše doposud zde uvedené do následujícího závěru:

Za už více než sedm let(!) jste nám doposud, ani Vaši předchůdci, ani Vy sama, konkrétně nedokázali vůbec nic, žádné ani jen náznaky nějakého záměrného a vědomého protizákonného jednání. Zcela ignorujete, a řekl bych zde, že záměrně a vědomě, že do ostravského obchodu jsme šli vybaveni naprosto jasně znějícími odbornými expertizami a posudky, jak umělecko-historickými, tak chemickými, které jsme si objednali a také zaplatili, že jsme navíc navrhli, aby si kupec nechal vyhotovit ještě vlastní posudky u expertů, které i sám vybere, a veškerá svá obvinění opíráte jen o zcela nepodložené výroky už několikrát vzpomenutého Pavliňáka a pak o ony „expertky“ z Národní galerie, o jejichž odborném meritu, či spíše o jeho absenci jsem se už vyjádřil na předchozích stránkách i v jiných přípisech soudu Vašemu, i Vrchnímu soudu v Olomouci. Být Vámi, zeptal bych se jich také, kolik Kandinských, Malevičů, Kirchnerů, Chagallů, apod., těmto všem uvedeným už také skutečně prošlo rukama! Je skoro jisté, že byste se dověděla, kromě dat narození a úmrtí, jen velmi obecná konstatování, která nakonec zná i každý vzdělanější nespecialista. A pak bych se jich také, být Vámi, znovu zeptal na tu titanovou bělobu, srovnal to s jejich předchozími výroky a mělo by Vám to být už úplně jasné, že se argumentačně pohybujete na velmi tenkém ledě, resp. že jste s bruslemi už teď hluboko ve vodě, tak řečeno.

Nikdy jste navíc sami žádným způsobem nedoložili či nepotvrdili, že primárně opravdu jde vůbec o padělky, a že je-li tomu tak, byli jsme si toho jasně vědomi. Nejdříve se Vaši předchůdci pokoušeli ze mě udělat přímo „hlavu padělatelského gangu“, a také v tomto směru informovali média, nakonec však přece jen uznali, či jim někdo alespoň pootevřel oči, že je to přece jenom „ silné kafe“, či obvinění úplně „překysličené“, a svým způsobem jste „zredukovali“ celé obvinění na to, že jsme si padělanosti určitě alespoň byli vědomi. I tuto věc jste ale pojali tak povrchně, že vám to, tj. krajskému soudu, vrchní soud úplně shodil. Uvědomte si, že toto předchozí shrnutí je skutečně tím jediným, co se za posledních více než sedm let z vaší iniciativy Krajského soudu v Ostravě dělo. Přes tyto dosavadní skutečně trapné výsledky jste ale dali šanci každému škrabákovi z nejrůznějších tiskovin či obličejům z různých televizí, smočit si na bývalém prezidentském kandidátovi, co je dnes dokonce ještě „na útěku před trestem za padělání“, či „ padělky, které se snažil prodávat“. To je opravdu vše, čeho jste zatím po sedmi letech mého očerňování a nepodložených spekulací dosáhli! Jen bych zde ještě připomněl, že rozhodně, v principu, nejsem na útěku „před trestem“, ale že jsem s platným kanadským pasem odejel z dosahu jistých lidí, ve snaze zachránit si život, který byl v listopadu 2009 skutečně vážně ohrožen. O této věci ale Vy sama opravdu nemusíte nic konkrétního vědět, a přece jenom bych se divil, kdyby tomu bylo jinak. To mi můžete věřit!

Osobně jsem navíc přesvědčen, že rychlé a spravedlivé rozuzlení celé absurdity našeho obvinění, která se táhne už od roku 2009, teď naopak zásadně a jasně maříte právě jen Vy sama, a to svým – musím to bohužel znovu zdůraznit – odporem proti videokonferenci, odmítnutím zveřejnit autentické záznamy a nepřipuštěním požadovaných svědků! Za další pokus o vědomé maření sui generis dobrat se ke spravedlivému nálezu a k podstatě věci považuji také skutečnost, že Nejvyšší soud celou tuto kauzu vrátil právě Vám, přestože Váš první pokus o rozsudek musel být soudem vyšší instance úplně zrušen jako zcela nedostatečně podložený. Dvakrát se spoléhat na stejné aktéry – to mi připadá protismyslné a opravdu podivné a také naprosto nežádoucí!

Ale jako vše, i tato kauza jednou skončí, a jako že v ní bude už trvale figurovat moje jméno, bude tomu tak jednou stejně i se jménem Vaším. Jde vlastně jen o to, v jakém světle pak budete viděna Vy (o svém konečném a definitivním očištění totiž vůbec nepochybuji, přes ony urputné snahy různých klausů, skoroklausů, bývalých agentů StB, apod.), a o to, zda konečný výsledek posílí fenomén zvaný iustitia, nebo podezření, či jistotu poznání, že v Čechách se některé věci nezměnily ani více než čtvrt století po pádu komunismu. Mimochodem, znáte někoho (samozřejmě kromě některých Vašich vybraných kolegů), kdo by měl důvěru ke stavu a fungování současné české justice? Znáte někoho, kdo by se nezamýšlel, s pocitem naprostého zděšení a frustrace, nad desítkami, spíše však stovkami, každoročně doložených hrubých policejních i soudních úletů, které nejsou jen fantazií někoho, ale reálně dokazatelnou a doloženou skutečností? Zajímalo by mě pochopitelně, jak takové případy vidíte Vy sama, a co si myslíte o možnostech se jich vyvarovat, ale nepředpokládám, že by se Vám to chtělo probírat zrovna se mnou.

Na úplný závěr: Videokonferenci se soudem považuji za jedinou, v současné době, možnost své přímé a efektivní komunikace se soudem při hlavním líčení, a jako zásadní podmínku takové své součinnosti stále považuji i zveřejnění záznamů, které jsou proti nám jinak používány, a vyslechnutí navrhovaných svědků při hlavním líčení. V žádném případě tento svůj postoj nepovažuji, znova opakuji, za pokus o jakékoli „maření soudního procesu“, ale také nepochybuji o tom, že některé zainteresované do celé věci o tom asi přesvědčím jen těžko, spíše však nikdy. Zde se tedy celá věc nachází v tomto konkrétním momentě, a ne tam, kde ji, i Vaší zásluhou, vidí některá pomatená média. Přesto bych uvítal, kdybyste mi vydání nebo nevydání „mezinárodního zatykače“ potvrdila Vy sama.

A budete-li mi ještě někdy odpovídat, psát nebo posílat nějaké výzvy, napište už opravdu do adresy i město, kde dnes žiji, tj. Ottawa. Pošta od Vás mi sice chodí, ale kanadské poště přece jen trvalo nějakou chvíli, než mě kdysi lokalizovala (přece jen tu nejsem tak známý jako kdysi doma, kdy mi např. řádně došel i dopis, kde na obálce bylo místo adresy jen jediné slovo – tj. „Kotas“). Pokud jde o tu Ottawu, je to navíc hlavní město Kanady, zároveň druhé největší země na světě, a ulic nazvaných stejně jako ta, kde nyní bydlím, je pouze v provincii Ontario řada. Nevím, jestli by třeba zrovna Vám došlo psaní, které bych z Kanady na druhý konec světa adresoval podobným způsobem, tj. uvedl sice Vaše jméno, dále Havlíčka, resp. Havlíčkovo nábřeží, ale pouze s údajem, že je to někde na „rozhraní Moravy a Slezska“. Už Vám to píši poněkolikáté, tak to, prosím, konečně upravte.

Zdraví zdravý*


Dr. Jiří V. Kotas, v. r.


V Ottawě, dne 11. května 2017


* kvůli zajištění videokonference si samozřejmě odmítám hrát na nemocného (to prý by pomohlo), jakož i vůbec odmítám jakkoliv se prolhávat do pozice nevinného, není to potřeba, nevinný totiž jsem apriori a se mnou samozřejmě i můj spoluobviněný. Jenom si nejsem jistý, kdy, a jestli vůbec, to dojde i Vám a některým ostatním, resp. kdy už Vám nezbude nic jiného než to říci naplno.

P.S. Tento Otevřený dopis klidně učiňte součástí soudního spisu, jakékoli evidence, apod. Já jej považuji za zcela veřejné sdělení na Vaši adresu a budu také s tímto sdělením podle toho nakládat.

P.P.S. Právě v této chvíli jsem obdržel text Vašeho Usnesení z 10. května 2017, ve kterém mj. konstatujete, že jste zahájila řízení proti mně jako proti „uprchlému“ a zároveň sdělujete, že na konferenční hovor není Krajský soud v Ostravě zařízen. První věc je skutečně diskutabilní a píši Vám o tom ve svém předchozím textu. Proti tomuto Vašemu Usnesení, jak sdělujete, není sice možné v současné době podat stížnost, tak se tím budu zabývat, až se do toho ponoříte, a domnívám se, že to zase bude zrušeno jako neopodstatněné. Druhá věc, kterou sdělujete, je už ale, slušně řečeno, vědomá nepravda, protože konferenčním způsobem jste nedávno u vašeho soudu v Ostravě vyslechli dvě svědkyně v jakési kauze, což je Vám jistě známo. Je smutné, že takové věci – tj. užívání vědomých nepravd v argumentaci – se do našeho diskurzu dostalo. Ale každý podle toho, jak umí! V této souvislosti by mě opravdu zajímalo, když na to podle Vás nejste „technicky vybaveni“, jak tedy chcete „konferenčním způsobem“ vyslechnout třeba Vámi navrženého Tomáše Svobodu, žijícího údajně ve Švýcarsku. Člověk by řekl, že zapomínáte, co jste směrem ke mně (o technické nevybavenosti vašeho soudu pro konferenční hovor) napsala o několik řádků výše. Nezlobte se, ale Vaše argumentace, se mi zdá, už postrádá i elementární logiku a koherenci. S tím by jistě souhlasil každý, kdo si Vaše věty v inkriminované věci v kontextu přečte. JVK
 

12. 5. 2017

AV ČR

IČO: 63837714 | P.O.Box 383, 111 21 Praha 1 | P.O.BOX 103, Šumperk 1 | č.ú.: 170718584/0300